Skončila skvěle připravená olympiáda, měla by přinést i změnu v rozdělování prostředků!

Jižní Korea nasadila laťku hodně vysoko. Byla to v porovnání s posledními zimními OH v Soči skromná olympiáda. Leč tak by to mělo podle původní myšlenky být. Bez všudepřítomné politiky a se skvěle fungující organizací!

Po této olympiádě zůstane nová trať rychlovlaku do hlavního města. Byty v nichž byli ubytovaní sportovci a nastěhují se noví majitelé. Stadion bude žít jen v paměti návštěvníků a bude rozebrán. Bude jen málo mrtvých sportovišť bez využití, kde se bude prohánět jen vítr.

Snad jen z mého pohledu přehnaná vstřícnost vůči severnímu komunistickému bratrovi se mi jevila jako velký ústupek. Těžko ale můžu z vlastní pozice soudit. Riziko narušení OH ze strany 80 kilometrů vzdáleného státu, jenž ovládá narušený psychopat bylo velké.

Za počasí nikdo nemůže. 

Některé lyžařské závody musely být přeložené. To se stává na všech soutěžích, či v rámci mistrovství světa. Nakonec se vše uskutečnilo a závody byly regulérní. 

Z letošních OH v Jižní Korei mi utkvěly 2 události. Za prvé rozmanitost Ester Ledecké,, která dokázalo to, co se zdálo zcela nemožné. Skloubit 2 tak odlišné disciplíny a stát se v nich olympijskou vítězkou je senzace podobná vítězství našich hokejistů v Naganu v roce 1998.

Tou druhou událostí je prvenství Norska v počtu medailí. Země která má 5 milionů obyvatel získala největší počet medailí, celkem 39. Ani státy jako Německo, USA, Kanada a mnoho dalších se jim nepřiblížilo.

Ano, mají trochu odlišné podmínky k provozování zimních sportů. Tím spíš bychom měli každý talent mezi mládeží ve sportu využít, aby veškerá tíha a očekávání neležela jen na podpoře rodičů. Zdaleka ne všichni si můžou dovolit podporu jakou měla Ester, i když díky za ní.

S tím úzce  souvisí i rozdělování příspěvků pro jednotlivé sporty. Neprůhledná podpora fotbalu, kde se ztrácí miliardy v předem domluvených projektech se ukazuje jako slepá cesta.

Ve skocích, běžeckém lyžování či v krasobruslení nám pomalu ujíždí vlak. Systém podpory se musí změnit, abychom už na příští olympiádě jsme nezůstali stát jen na peronu.