Jude Slavia, aneb o jednom zajímavém zážitku.

Desítky let se projevují "fanoušci" Sparty v derby se Slavií stejně. Svorně skandují Jude Slavia  a nic zlého na tom ve své omezenosti nespatřují. Nyní mají hráče z Izraele a když na něj protihráč podobně pokřikuje, je zle.

Neschvaluji to. Mám fotbal rád, ale k tomu patří slušné fandění.

Pokud je někdo vypatlaný až na dřeň, sejde se na domluveném místě a dají si s fans soupeře po čuni.

To na stadiony nepatří. Nyní jen sklízíme, co se u nás dlouhá léta tolerovalo.

Pokud by již v začátcích těchto nenávistných a proti určité skupině obyvatel rozhodčí zakročil, mohlo být dnes po problému.

Nejprve přerušit zápas, a pokud by skandování pokračovalo, utkání ukončit.

K tomu se váže jeden zážitek z Londýna.

Když hrála Slavia naposled LM, vyrazili jsme s tehdy patnáctiletým synkem na zápas Arsenal-Slavia.

22.10.2007 jsme nasedli v Plzni do autobusu a po noci zčásti strávené i na trajektu nás brzo ráno vítal chladný Londýn.

Postupně vykouklo sluníčko, a prožili jsme hezký den před samotným zápasem.

V metru si synek procvičoval angličtinu jak mohl.

Jednoho staršího pána jsme se zeptali, jak se dostaneme k Buckinghamskému paláci.

On položil tašku na zem, kolem nebylo příliš místa aby lidé mohli procházet, ale nikdo se nezlobil.

Pán vytáhl mapu, a sdělil nám, že jsme jen kousek od něj. Měli jsme šály a zeptal se, zda jsme v Londýně kvůli fotbalu.

Synek odvětil, že ano a hned se zeptal, zda ví kde je Praha.

Pán pomalu odvětil, že ví, neb před týdnem přednášel na Karlovo Univerzitě.

Následně se ještě synka zeptal, proč při derby skandují fanoušci Sparty Jude Slavia.

Na to se opravdu těžko odpovídalo.

Fotbal Slavia prohrála 0:7, ale odvezl jsem si mnohem větší zážitek než samotný fotbal.