Jednoznačná karma. Děkuji moc, tento blog mi udělal radost a na a na ten okamžik, kdy zazní píseň Marty Kubišové - mimořádně statečné, skvělé ženy - se těším.

A znovu jsem si vzpomněl na Velehrad 5. července 1985, kdy zavál nádech svobody, lidé se přestali bát a vypískali zbytečně provokující komunistické funkcionáře.

Zpěvačky Marty Kubišové si vážím, ale těch nekonečných agitátorů té své jediné pravdy už dávno ne. Oni totiž dovedou člověku i tu krásnou píseň, inspirovanou moudrými myšlenkami Jana Amose Komenského , neustálým omíláním dokonale zprotivit..