Co se letos opravdu povedlo - biatlon v NMNM!!!

V květnu 1989 jsme byli na svatební cestě v hotelu Ski. Tenkrát to byl jeden z mnoha hotelů. Pro nás bylo důležité, že byl netradiční, v přírodě a za slušnou cenu. I nejmladšímu dítku v bříšku okolní příroda značně svědčila. 

Borůvkové knedlíky po večeři či tenkrát ještě polárkový dort z opravdické smetany jistě přispěl k jejímu zdravému vývoji. :-)

Byli jsme se ženou nadšeni a okouzleni krajinou kolen Nového Města na Moravě.

Od té doby jsem neměl to štěstí se do tohoto krásného kouta vrátit.

Jen sport, který sledovalo u nás pár diváků, či spíše rodinných příslušníků se dostal až na vrchol popularity. Poznávali jsme to s kamarády, když jsme jezdili lyžovat do Alp. Během deseti let jsme poznali, kde je Ruhpolding, Altenserva či bydleli u sympatického dědouška přímo v Hochfilzenu.

Po lyžování jsme se snažili jednotlivé areály prohlédnout, pokud to bylo možné.

Prohlašoval jsem, že je vše lepší sledovat v televizi, navíc podpořené online údaji z internetu.

To platilo až do loňského Ježíška. Když jsem rozbalil jeden z dárků, bylo jasné, že tentokrát půjde telka stranou. 2 lístky na celý program na tribunu A nedávaly jinou šanci. 

Vyrazili jsme se synken ve středu a ubytovali se v Polničce v penzionu Červeňák. V něm jsme měli od ledna zajištěné ubytovávání. 

Stačilo vždy jen dojet autem do Žďáru, zaparkovat u zimáku a popojít cca 200 metrů na zastávku. Kyvadlové autobusy naprosto bez front po naplnění vyjely a pokud někdo tvrdí, že neumíme pořádat velké akce, ať si na Vysočinu příště zajede.

Atmosféra se opravdu nedá popsat, ta se musí zažít.  Vše naprosto perfektně zvládnuté, od dopravy, přes občerstvení na místě či v útulné nádražní hospůdce až po samotný program který vedli jazykově velmi dobře vybavení moderátoři.

Byl to skutečný zážitek. Tímto posílám všem pořadatelům i policistům na cestách velké poděkování a smekám. 

A jde to i bez vznešených slov politiků. Nebo, že by to bylo právě tím? Vzpomněl jsem si během závodů mnohokrát na MS v klasickém lyžování v Liberci v roce 2009. Tam rozhodovalo něco úplně jiného, než profesionalita a na výsledku to bylo znát.

Příště, skoro za 2 roky zase. Pokud budou naši mezi vítězi, bude to třešnička na dortu. Ale tam se jezdí pro něco jiného. A fanoušci ze Slovenska, Běloruska či Německa s nimiž jsme během 4 závodních dnů hovořili, jsou na tom stejně!