Průjezd Prahou, aneb 336 billboardů pro větší bezpečnost

Dnes ráno cestou do práce jsem měl štěstí, že jsem neřídil. Jako spolujezdce mě v dopravě jejíž rychlost se podobá průměru na kole zajímaly billboardy v zorném poli řidiče. Počítal jsem jen ty na sloupech v našem hlavním městě.

Během necelých 18. kilometrů je to silná káva. Mnohem silnější, než vám nakapají u benzínek.

To mě vychází 1 billboard na cca 19 metrů silnice v průměru.

Od příjezdu od Plzně až po odbočení na hradeckou D11.

Počítal jsem na obou stranách. ty, které řidič nepřehlédne když se dívá dopředu,.

Což by dle zákona měl a především věnovat se bezpečné dopravě.

Majitel auta je dnes ten, kdo lepí díry v děravém státním rozpočtu.

Od dálniční známky za tankodromy, přes cenu pohonných hmot až po nové praktiky na STK.

Překročení rychlosti v obci již o 5 km/h může znamenat tučnou pokutu.

Tady se naprosto neřízeně a chaoticky montují stále nové poutače, které jistě k zvýšení bezpečnosti nepřispějí. Zvláště ty u Auto Palace.

Jsou nejen osvětlené, ale některé z nich i vystřelí světelný paprsek do prostoru.

Pro toho, kdo to nezná, může nastat velký problém.

Postupně jsem viděl bez čeho všeho jsem dosud žil, ale nepůjde to takhle dál.

Sekačka vyrobená v Rakousku i když zahradu nemám, byt v Praze již od pěti milionů,

kombík za cenu krátké verze. Ještě, že mezi houští plakátů byly hypotéky bank.

Tomu, kdo na ně nedosáhne je určený jeden z posledních, půjčka pro všechny. 

Vím, bez čeho se při řízení moc rád obejdu.